Daně aneb daňový systém České republiky

Česká republika rozhodně nepatří mezi daňové ráje. Zákony zakládají existenci daní, tyto daně pak tvoří daňový systém.

Co je to daň?

Daň lze velmi snadno specifikovat. Jedná se o platbu do státního rozpočtu vyjádřenou v penězích, která je zákonem určená a povinná pro každého, kdo této dani podléhá. Daně jsou nenávratnou platbou, ovšem v případě odvádění záloh a takto vzniklého přeplatku nám bude právě onen přeplatek vrácen. Daň je neekvivaletní a neúčelová. To znamená, že z čistého faktu, že platíme daně, často neplynou žádné výhody a nevíme, co z námi odvedených peněz bude placeno.

Poplatníci a plátci

Daňový systém rozeznává dva typy daňových subjektů – poplatníky a plátce. Poplatníkem je ten, jehož majetek je daní zatížen. Naopak plátce je ten, kdo komunikuje s úřady a daň fyzicky odvádí. V některých případech, je tomu například u živnostníků, je plátcem i poplatníkem tatáž osoba.

Daňový systém u nás

Daňový systém České republiky zahrnuje dva typy daní – daně přímé a nepřímé. Převažují daně přímé. Pro tento typ daní je specifické to, že je přesně identifikovatelná osoba, jejíž majetek byl o tuto daň zmenšen. V praxi to vypadá například tak, že zaměstnavatel odvádí za zaměstnance daň a finanční úřad tuto daň získá i s údaji o zaměstnanci. Naproti tomu u daní nepřímých není známá osoba, která nese příslušné daňové břemeno. Toto se vyskytuje u daní ze spotřeby, kde daň odvádí třeba výrobce, zaplatí ji však zákazník, který je pro úřady neznámý.

Přímé daně

Mezi přímé daně patří daně z příjmu a daně majetkové. Daněmi z příjmu se rozumí daň z příjmu fyzických osob a z příjmu právnických osob.

Majetkovými daněmi je daň z nemovitostí (z pozemků a ze staveb), daň silniční a daně převodové (daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti)

Nepřímé daně

Nepřímé daně lze rozlišovat na univerzální, sem patří daň z přidané hodnoty, a daně selektivní, což jsou spotřební daně.

Ostatní daňové příjmy

Veřejné rozpočty se dále plní ještě dalšími příjmy. Patří sem veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Tyto platby sice nejsou často považovány za daně, ovšem mají stejný charakter.