Školné: dobrý nápad, nebo krok vedle?

Školné se stalo tématem debat politiků i „běžných smrtelníků“ již dávno před volbami. K tomu vedla celá řada důvodů, výsledky však byly nejednoznačné. Dnes se situace už vyjasňuje, ovšem nic není jen o „černé a bílé“.

Školné, top téma debat

Školné se za minulé vlády občas „vytáhlo“, jak se říká, a bylo tématem ne příliš úspěšných debat. Pravicové strany jsou jednoznačně pro, ty levicové naopak proti. Strany se prostě neshodly a vzhledem k rozvíjející se krizi o školném příliš nechtěli slyšet ani občané. Dnes je však situace jiná, vznikající středopravicová vláda má na školné v podstatě jednotný názor a nutnost reforem zavedení školného zaštiťuje.

Školné: fungovat to může perfektně

Školné je v řadě zemí naprosto běžnou záležitostí. Někdy je spíše symbolické, v některých zemích však dosahuje na naše poměry astronomických částek. Často ale nestojí školné samostatně. Doprovázejí ho systémy podpor studentů. Mezi ně patří například určení výše školného dle příjmu rodičů. V případě, že rodiče dosahují velmi nízkých příjmů, stát naopak studenta podpoří ještě stipendiem. Podporou ale také může být dotované ubytování, systém placených stáží, stipendií, bezúročných půjček či individuální tvorby rozvrhu a distančních kurzů, které umožní studentovi být ekonomicky aktivním občanem a studentem zároveň. Pokud takový systém existuje, je školné velmi dobře realizovatelné.

Školné má mnoho funkcí. Zajistí školám příjmy, za určitých podmínek, udělá také ze studentů zákazníky. Měl by tedy být tlak na zvýšení kvality poskytnutého vzdělání. Školné by také mělo oddělit studenty v pravém slova smyslu od těch, kteří si pouze prodlužují relativně bezstarostné mládí. Vzdělání je také investicí do budoucna, teoreticky zajišťuje lepší pracovní uplatnění i plnohodnotnější soukromý život.

Existují také „ale“

Nic není ale tak jednoduché. Školné bude bezesporu zatěžovat studenty či jejich rodiče, ať už se bude platit ihned nebo odloženě. Samotné studium bez školného nákladné je a už v této situaci jsou někteří nadměrně zatížení.

Otázkou také je, zda se kvalita poskytovaného vzdělání opravdu zvýší. Dle určitých modelů by vysoké školy měli získávat menší prostředky, právě proto, že si je „vyberou“na školném. Výsledek by byl tedy nulový. Naopak by školy možná masově nabíraly, aby ten příjem byl co nejvyšší. Studenti by také mohli mít pocit, že už to přece mají „zaplaceno“.

Je zde ještě jedno významné „ale“. Dobré vzdělání nezajistí dobré pracovní uplatnění. Obzvláště v případě, že budou vysoké školy absolventy produkovat jak na běžícím pásu, bude mít zaplacené vzdělání malou hodnotu. Navíc odtrženost výuky od praxe a často nefungující personální oddělení firem kvalitním absolventům s dluhem za studium situaci komplikuje.

Zahraniční univerzity sice školné vybírají, ovšem dobří studenti mají uplatnění podstatně jistější.