Rozhodné právo ve smlouvách – pozor na něj

Rozhodné právo se stává čím dál aktuálnější záležitostí. Díky nárůstu mezinárodního obchodu a různých mezinárodních kontaktů se s tímto pojmem setkávají i lidé, kteří právní záležitosti dříve vůbec řešit nemuseli.

Co je rozhodné právo?

Rozhodné právo je jednoduše to právo, dle kterého se řídí daná smlouva. Toto zvolené právo bude použito i v případě řešení jakýchkoliv problémů plynoucích ze smlouvy.

K čemu je rozhodné právo?

Zvolení rozhodného práva má zejména vyjasnit situaci a zjednodušit případné řešení sporů plynoucích ze smluvního vztahu. Pokud by nebylo určeno, každá ze smluvních stran by tíhla k řešení sporů dle jejího národního práva. Často jsou však jednotlivé právní systémy značně odlišné. To dobře ilustruje třeba příklad českého a obecně amerického právního systému.

Jediný problém vyvstávající z volby rozhodného práva je ten, že jedna strana může být neobeznámena s právními normami cizího státu. V případě třeba blízkovýchodních států může být volba jejich práva značně riskantní. Strany si však mohou zvolit i zcela jiné národní právo.

Rozhodné právo v praxi

Dle zatím napsaného se může zdát, že běžný občan bez mezinárodních podnikatelských aktivit se s aplikací rozhodného práva nemůže setkat. Bohužel, může a děje se tomu prakticky denně. Nejlepším příkladem toho je například software. Mezi poskytovatelem licence, tedy výrobcem, a nabyvatelem licence, tedy uživatelem, totiž vzniká smluvní vztah. Americké softwarové společnosti si tak často stanovují jako rozhodné právo právo vlastního státu. To, že toto právo přijímáme jako rozhodné, stvrzujeme různými způsoby. Často při instalaci potvrzujeme souhlas s podmínkami použití, mezi kterými je právě i určení rozhodného práva. Jindy se může stát, že souhlas projevíme už i pouze používáním produktu. Pro běžného uživatele z tohoto kroku neplynou žádná rizika. Problém však nastává v momentě, kdy se třeba uživatel rozhodne software kopírovat a distribuovat. Tímto porušuje smlouvu a v případě vzniklého sporu by se případ řešil v souladu s daným právem.

Neurčení rozhodného práva

V mnoha případech se na zvolení rozhodného práva stále ještě zapomíná. Pokud není rozhodné právo zvoleno, postupuje se dle tzv. kolizních norem. Kolizní normy jsou součástí národního práva a neupravují konkrétní práva a povinnosti, nýbrž volbu práva, které se bude aplikovat. Volba konkrétního národního práva je prováděna díky tzv. hraničnímu ukazateli. Hraničním ukazatelem je například místo bydliště či sídla účastníka.